Na kurtu / Blog

Turnaj v Nothaburi, aneb peklo v Thajsku

13.3.2018

Cesta začala jako obvykle na letišti. Sešlo se nás celkem 7 hráčů a 2 trenéři, naše cesta mohla začít. Tentokrát se mnou jela aspoň jedna holka, ne jako v Austrálii s 5 kluky sama!

Zhruba za den jsme dorazili na místo. První turnaj se konal v Bangkoku.

Ubytovali jsme se v úplně šíleném hotelu uprostřed města. Byl přímo na velmi rušné ulici, a když jste měli pokoj s výhledem do ní, tak se vám hýbala postel sem a tam. Naštěstí jsme si zařídili pokoje na tu druhou stranu. Pokoj byl tak metr krát metr. Jakmile jsme si odložili, chtěli jsme hned začít něco dělat, bohužel v tu dobu co jsme dorazili, pršelo. Museli jsme tedy alespoň do posilovny, abychom rozhýbali svaly po dlouhé cestě.

Vždycky je dobré něco dělat hned po letu. Mám sice kompresní legíny a ponožky, ale i to je málo. Letěli jsme celkem dříve, abychom se aklimatizovali, protože je tady 6 hodinový a 40 stupňový rozdíl oproti Praze. Já jsem měla ale výhodu, že jsem letěla rovnou z Egypta, kde bylo aspoň 25 a ne -10 jako v Praze.

Podmínky tady jsou opravdu těžké. Venku jste pořád zpocení a necítíte se úplně nejlíp. Jakmile si dáte sprchu, vyjdete ven, tak chcete další. První dny jsme trénovali v jiném klubu a zvykali si na podmínky. Po první půlhodině nás bolela hlava a chtěli jsme skončit. Na Spartě jsme zvyklí být na kurtech celé dny, ale tohle bylo teda něco. Ne jenom, že je tu hrozné horko, ale i velké vlhko.

Musíte si vyměňovat oblečení minimálně 4x denně. Celý pokoj pak smrdí, že je to šílený. Pořád se cítíte ulepeně a jste zralí na sprchu.  Bangkok je strašně velký, nepřehledný a lehce se tu ztratíte. Všude v obchodech a taxících je strašná zima z klimatizace a lehce tu můžete onemocnět.

Ráno jsme se vzbudili a šli na snídani. Tady v Asii snídají hlavně rýži a nudle. Nevím jak vy, ale ráno na to teda nemám moc chuť. Neměli nic, na co jsem zvyklá. Na snídani jsem využila celý týden jenom horkou vodu a zbytek jsme si šli vždycky koupit do supermarketu. Musíte si tu dávat pozor na jídlo a na hygienu. Mají tady skvělé ovoce, ale co se týče jídla, tak pozor, kde a co jíte. Mají tady hodně “restaurací” na ulici, ale to bych neriskovala. Snažíme se psy a kočky vynechat. Když jsme šli ale opravdu do restaurace nebo jíst na kurty, tak to jídlo bylo fakt moc dobré. 

Před turnajem jsme už jezdili na zápasové kurty. Cesta na hotel byla ale vždy zajímavá. První večer jsme se snažili stopnout taxíka asi půl hodiny. Vždycky byly prázdné, zastavili a pak zase odjeli, jakmile viděli, že jsme cizinci a nemluvíme Thajsky. V Bangkoku umí hodně málo lidí anglicky a je velmi těžké se domluvit. Nakonec nám pomohly nějaké holky a taxíkář nás svezl. Zjistili jsme, že problém byl v tom, že Thajci moc neumí číst normální abecedu. Mají svoje vlastní znaky a bez těch to nepřečtou a neví, kam mají jet. Od té doby měli trenéři několik papírů s různými místy v Thajštině. Ještě těžší než zastavit taxíka je ale přejít ulici. Na ulici jezdí hrozně moc špatných řidičů hlavně na skútrech. Platí tady, že pokud jezdíš bez řidičáku a chytí tě, platíš pokutu 500 bathů, což je asi 300 Kč. Takže to tak pak dopadá. Každý den jsme tohle řešili, ale rychle jsme si zvykli a pak už nebyly problémy.

Turnaj začínal v pondělí. První kolo jsem vyhrála 6:1 7:6 a myslela jsem si, že to asi nezvládnu. Soustředila jsem se hlavně na to, abych zvládla ty podmínky. Tohle bylo až nezdravé. Všechny věci vážily tak 100 kg a byly na vyhazov. Druhý den jsem hrála se stejnou holkou jako na Australian Open –Yuki Naito, která je 18 na světě. Prohrála jsem a nehrála jsem vůbec dobře. To se ale občas stane a jede se dál. Ta Japonka se pak dostala až do finále dost hladce. Nedá se nic dělat. Další dny jsem věnovala tvrdému tréninku v brutálních vedrech. Po těžkých dnech jsme si mohli zajít na hodinovou masáž, která stála okolo 200 Kč. Každý den když trénuju, tak vypiju minimálně 6-7 litrů a někdy i víc.

Až přijedu domů, tak opravdu vydržím všechno. Pořadatelé turnaje a celkově lidi tady jsou velmi příjemní, ale úplně jiní než my. Přijdou mi takoví bezstarostní a v klidu, asi ej to tím vedrem. Hrála jsem tady jeden turnaj a v neděli přelétávám na druhý, který se hraje v Kuchingu v Malajsii. Letí se tam celkem asi 5 hodin, ale musíme 2x přestupovat. Ten snad tento turnaj dopadne lépe, měla jsem na něm možnost hrát již dvakrát a je to kvalitní turnaj. Počasí teda ještě horší než tady, ale uvidíme. Už se těším až zase napíšu, jaké to tam bylo. Kája.