Na kurtu / Blog

Turnaj v Maďarsku aneb nová doba, se staronovým trenérem

25.5.2018

Po nepříliš vydařeném turnaji v Egyptě, jsme si s tátou sedli nad plánem turnajů a zamysleli se jak dál. V poslední době se mi moc nedařilo, přestup do ženského tenisu je prostě náročný a u nás holek je to dost o hlavě. Mám pocit, že na tréninku hraju vždy strašně dobře, ale na kurtu to teď neumím prodat úplně podle svých představ. Je to ale sport a věřím, že se to poddá. Jelikož jsem doteď neměla jen jednoho trenéra (je to finančně hodně náročné a ve většině klubů to ani tak nefunguje) tak jsem dost střídala strategie hry a evidentně to nebylo ono.

Stal se ale tak trochu zázrak a můj oblíbený kouč, kterého znám už od dětství a hrozně jsem si s ním sedla se vrátil z Thajska, kde trénoval. Napadlo nás, že bychom mu nabídli spolupráci a že by mě trénoval a věnoval se jenom mě a pomohl napravit chyby, co dělám. Díky sponzorství od Monety, to nyní již finančně zvládneme alespoň na nějakou dobu a pak už holt budu muset začít vydělávat sama na turnajích. Rozhodli jsme se to zkusit na turnaji v Maďarsku, který byl relativně blízko, a celkové náklady na výjezd nebyli tak vysoké. Vyrazili jsme poprvé vlakem, což už byl celkem zážitek. Asi všichni víte, jak je to s přesností našich železnic a bylo už předem jasné, že to celé bude kovbojka. První vlak měl zpoždění hodinu a na druhý přestup jsme měli 4 minuty.

Turnaj se konal v malém městečku u Balatonu s názvem Kápošvár. Tam jsme nakonec dorazili po 12 hodinách v sobotu večer a ubytovali se. Výhoda byla, že městečko bylo malé a všude se dalo dojít pěšky. Druhý den jsme vyrazili na kurty, které byly nečekaně dobré a na antuku i hodně rychlé, dala jsem si dva tréninky, abych si na povrch zvykla.

Další den jsem hrála jenom čtyřhru, se super holkou Anastasií Pribylovou, se kterou jsme vyhráli 11:9 z mečbolu. Byly to dost nervy. Za stavu 8:9 jsem šla podávat s druhým servisem (nebyl to úplně skvělý servis), ale daly jsme to. Další den jsem hrála první kolo singla a byla jsem v ten den 5. runda na řadě. Celý den se to táhlo jak lívancové těsto a začala jsem hrát až v šest večer. Na tomhle je nejhorší to čekání. Jdete se rozehrát a pak jen čekáte. Nevíte, jestli stihnete jídlo atd. Přede mnou ty holky měly 2x 5:2 a stejně to ještě bylo 5:5. První kolo jsem ale vyhrála poměrně hladce a dohrála jsem těsně, než se setmělo. Po zápase jsme šli na večeři do centra Kapošváru. Měli tam dost „italských“ restaurací a tak jsme šli tam, langoše bych přeci jen v rámci turnaje asi nedala:-)

 Další den jsem hrála singla, proti druhé nasazené. Byl to dost těžký zápas. Bohužel jsem ten den prohrála a ta holka to nakonec celé vyhrála. Debla jsme asi po 2 hodinách prohráli 10: 8 v superbreaku a jeli jsme domů. Byla jsem ráda, že Tomáš viděl, jak hraji a že nyní můžeme připravit strategii jak se zlepšit. Asi si říkáte, jak je možné to, že nyní tak bojuji, když jsem v juniorech byla 43 na světě. V ženách je prostě větší konkurence, tenisová asociace chystá na příští rok nějaké celkem zásadní změny, aby to právě začátečníkům v dospělé soutěži ulehčila a mohli tak lépe postupovat na žebříčku, začít vyhrávat a získávat tak tolik potřebné finance na další turnaje.

Mějte se fajn, Vaše Kája