Na kurtu / Blog

Moje cesta na Australian Open 2018

3.3.2018

Snad každý kluk nebo holka, kteří začínají s tenisem, mají asi podobný sen. A to, zahrát si jednou grandslamový turnaj. Existuje spousta velkých a skvělých turnajů, kam se později rádi vracíte, nebo na ně vzpomínáte, ale 4 turnaje přebijí naprosto všechno. Je to Wimbledon, Rolland Garros, US Open a Australian Open. Já se teď s vámi pokusím podělit o zážitky z jednoho z nich, a to z letošního Australian Open.

Letos v lednu jsem měla možnost se podívat a zahrát si právě na turnaji, který se hraje v australském Melbourne.

Na tento turnaj jsem cestovala s Českým tenisovým svazem a vše začalo jako vždycky na letišti. Sešli jsme se tam před 30 hodinovou cestou v plné sestavě – Ondra Štyler, Dalibor Svrčina, Andy Paulson, Tomáš Macháč a trenér Tomáš Josefus.

 

Čekala nás dlouhá a vyčerpávající cesta, ještě posílená tím, že jsem byla jediná holka na čtyři kluky, se kterými třískala puberta. Letěli jsme přes Abu Dhabí, kde jsme přestoupili na přímou linku do Melbourne. Jenom let z Abu Dhabí trval 13 hodin. Naštěstí jsem podstatnou část letu prospala, tak to i celkem uteklo, ale po vystoupení z letadla jsme byli všichni rozbití, jak dětské hračky.

Bohužel, ani tady ještě naše cesta nekončila, protože první část naší cesty a přípravný turnaj se konal v Tralalgonu, asi to je bohužel ještě další 3 hodiny vlakem od Melbourne. Po příjezdu na místo jsme okamžitě odpadli a šli spát, abychom se alespoň trochu srovnali s časem. To byl náš hlavní úkol na další dva dny, minimum tréningu a pořádná aklimatizace.

Areál v Tralalgonu byl obrovský, celkem se v něm nacházelo asi 30 kurtů s pevným povrchem. Veškeré zázemí v areálu bylo moc hezké, jen městečko bylo opravdu maličké a nic v něm nebylo. Když je člověk zvyklý žít v Praze nebo v nějakém větším městě, tak se po 10 dnech začne zákonitě nudit. Jeden den jsme měli možnost vidět australské zvířata jako klokany a koaly, což bylo příjemné zpestření našeho pobytu. Co nás ale všechny celou dobu trápilo, bylo obrovské horko a výkyvy teplot v noci a přes den. Teploty tam byly občas opravdu extrémní a bylo to vidět následně na kurtu. Dlouhá cesta a zvykání si na tyhle podmínky, pokud si na ně tedy vůbec dá zvyknout, byly pro mě opět novou zkušeností. Hrála jsem už v Thajsku nebo Malajsii, kde jsou taky horka, ale tohle bylo fakt peklo. Jak to řekl po zápase i Tomáš Berdych, je to jako když si vezmete švihadlo do sauny a zkusíte si zaskákat. Někdy teplota na kurtu překročila i víc než 45 stupňů a věřte mi, hrát v tomhle tenis, není opravdu nic hezkého. Na tomhle turnaji se mi moc nedařilo, nalosovala jsem si Číňanku Qinwen Zheng, která je v juniorské kategorii momentálně 25 na světě a bohužel jsem prohrála ve třech setech 6/4 1/6 2/6. Nehrála jsem úplně špatně, ale nebylo to 100% a ve spojení s počasím to dopadlo právě takhle. Klukům se dařilo o něco lépe, takže jsme museli čekat, až dohraje poslední hráč naší výpravy a mohli se vrátit do Melbourne.

V Melbourne to už bylo přece jen jiné. Melbourne Park, jak se říká místu, kde se AO hraje, byl neskutečný a opravdu hodně rozlehlý. Mezi jednotlivými částmi dokonce jezdil shuttle bus, jinak bychom se asi uchodili.

Hned po příjezdu jsme se hned museli prezentovat, obdrželi jsme akreditace, které nám umožnili vstup do všech částí areálu. Hned první den, jsem se byla podívat do Rod Laver arény a trochu jsem si pohrávala s myšlenkou, že se mi snad jednou podaří hrát tady před vyprodaným publikem. Na grand slamech je fantastická jedna věc, a to, že se cítíte opravdu jako jedna z těch nejlepších. Potkáváte ty nejlepší hráče planety, jíte s nimi ve stejné místnosti, potkáváte je třeba v  posilovně nebo hotelu.

Když jsem byla v létě na Wimbledonu, podařilo se mi vyfotit s Rogerem a tentokrát se mi to povedlo zase, ale za úplně jiných podmínek. Na Wimbledonu jsem ho potkala v místnosti, kam se nosily vyplétat rakety a i když jsem ho nechtěla rušit, tak mi to nedalo a řekla si o fotku. Byl naprosto v pohodě a neměl s tím žádný problém, i když ho s tím zvlášť na Wimbledonu musí lidi opravdu unavovat.

V Austrálii se mi ale stalo něco úplně jiného. Na některých místech v areálu označených jako „osobní prostor“, se nemůžete fotit s hráči, a hrozí vám odebrání akreditace nebo úplné vyloučení z turnaje, pokud pravidlo porušíte opakovaně. A to nechcete riskovat. Tak jsem to nijak nepokoušela. Ale zpět k fotce s Rogerem. Stála jsem v jídelně a najednou mi někdo poklepal na rameno, a když jsem se otočila, stal za mnou Roger. A říká „ Ahoj, dlouho jsme se neviděli. Naposledy na Wimbledonu. Jak se máš?“ Tohle bylo fakt neskutečný. Udělali jsme si spolu zase fotku a snad se opět uvidíme v Paříži. Níže můžete vidět ještě fotku s klukama, co uměj slušně debla a s australským démonem Nickem Kyrgiosem.

Teď se na chvíli vrátím k turnaji. V Melbourne byli podmínky o dost lepší a to už například jenom tím, že jsme celou dobu trénovali v hale, kde bylo k dispozici asi osm kurtů. Bylo to rozhodně lepší než hrát v těch vedrech venku. Turnaj začínal pro první půlku hráčů už v sobotu a druhá část hrála v neděli, v ty nejvíce teplé dny pak první hráli kluci a pak až holky. Někteří dospělí, si také chtěli zatrénovat s juniory a bylo možné se na tyto tréninky zapsat, tato možnost byla spíše pro kluky, protože i ženy chtěly hrát právě s nimi.

Při hře pak bylo k dispozici veškeré zázemí velkého turnaje. Fanoušků bylo více než na Wimbledonu a byli také hlasitější. Já sama jsem hrála na jednom z největších kurtů v areálu, fanoušci už stáli ve frontě, když jsem přicházela a myslela jsem, že čekají třeba na jídlo. Později jsem pak pochopila, že fronta byla na můj zápas. Na tohle turnaji jsem si nalosovala 20. hráčku světa, Japonku Yuki Naito. Nebyl to úplně povedený zápas a obě jsme byly dost nervózní. Přece jen, ta atmosféra na vás dost dolehne. Každý si tím musí projít a já doufám, že to bude příště lepší. Prohrála jsem 2/6 4/6 a bylo hodně rychle po turnaji. Poslední co chcete je, letět 16.000 km a dvakrát vypadnout v prvním kole. Ale to je sport. Jednou je člověk nahoře, jednou zase dole.

https://www.youtube.com/watch?v=twu_xamnBqw&t=77s

Po dvou týdnech strávených v Austrálii už jsem se opět těšila domů na svou rodinu a také chladnější počasí. Dlouho jsem si ale neužila, nyní už jsem zase v Egyptě, odkud bude také můj další článek.